MUNICE S ŘÍZENOU DEFORMACÍ

Tříštivá střela je projektil továrně či dodatečně upravený tak, aby se při průchodu cílem snadno a hodně deformoval. Podle indického města, kde byly tyto střely poprvé použity Brity, proti indickým rebelům, dostaly pojmenování dum-dum nebo dumdum. Tyto projektily mají buď zeslabený plášť na hrotu, jsou bez pláště, anebo je střela navrtána. Takováto střela se snadno deformuje a způsobuje masivní devastaci tkání, což umocňuje krvácení. Cílem takové úpravy střely je rychlá likvidace protivníka.


40 S&W, celý náboj a roztříštěný projektil

Co se vojáků týče, byl-li s takovouto municí chycen nepřítel, nebyl brán do zajetí a byl na místě zabit. Tyto speciálně upravené střely se uchytily jako lovecké. Je to dáno snahou o co nejrychlejší usmrcení zvěře, což je považováno za humánní, utrpení je zde nežádoucí.

Střely s řízenou deformací používají policejní složky, díky tomu dojde k eliminaci pouze nebezpečné osoby, aniž by byli ohroženi ostatní lidé v blízkosti. Právě případ, kdy muži zákona zasáhli kromě ozbrojeného lupiče i člověka stojícího za ním, nebo byl zasažen kolemjdoucí odraženou policejní střelou, byl důvod pro zavedení munici s takzvanou řízenou deformací do policejní výbavy.

MÝTY O STŘELÁCH S ŘÍZENOU DEFORMACÍ

1. STŘELA TOHOTO TYPU JE ZAKÁZÁNA ŽENEVSKOU KONVENCÍ

Argument, že dle zákona o Zbraních a střelivu, se jedná o zakázané střelivo, neobstojí. Ozbrojené sbory jsou z tohoto zákona vyjmuty. Zásahové jednotky Policie ČR používají střelivo s řízenou deformací zcela běžně.Ve skutečnosti o puškových střelách s expanzní dutinou mluví Haagská úmluva z roku 1899 a Petrohradská deklarace z roku 1868. Tento zákaz platí pouze pro vojenské, nikoliv policejní využití. U této munice je málo pravděpodobné, že by prostřelila například několik lidí za sebou či se odrážela od tvrdého povrchu. "Při použití této munice máte přitom větší šanci zastavit ozbrojeného pachatele.

NÁBOJ S CELOPLÁŠŤOVOU STŘELOU

negativa:
  • vysoká průraznost měkkých i tvrdých překážek (hrozí průstřel a zranění nezúčastněné osoby)
  • nestabilní chování při nárazu na pevnou překážku (vysoké riziko odrazu a zranění nezúčastněné osoby)
  • malý stop- efekt (střela předá jen malou část své energie a cílem projde bez většího efektu)
  • při nárazu na kost často fragmentuje a působí špatně lokalizovatelná zranění
  • v pneumatice vytvoří je malý otvor s cípy, který se vnitřním tlakem částečně zacelí (vzduch uniká pomalu)
pozitiva:
  • nízká cena

NÁBOJ SE STŘELOU S ŘÍZENOU DEFORMACÍ

negativa:
  • vyšší cena
  • střela většinou zůstane v tkáni - nutný lékařský chirurgický zákrok
pozitiva:
  • menší průraznost překážek (malé riziko průstřelu a zranění nezúčastněné osoby)
  • po nárazu na tvrdou překážku se ihned deformuje bez odrazu, stabilní chování (minimální riziko odrazu střely a zranění nezúčastněné osoby)
  • výborný stop-efekt (střela se po vniknutí do tkáně deformuje do tvaru hřibu a předává většinu své pohybové energie cíli. Předem definované plochy deformace zabraňují její fragmentaci v tkáni)
  • v pneumatice vystřihne otvor o velikosti a tvaru expanzní dutiny cca 3-4 mm, kterým rychle uniká vzduch

Obě konvence jsou zastaralé. V době vzniku smluv byly jádra střel z tzv. měkkého olova a většina armád používala velmi výkonné a rychlé puškové střelivo. V některých případech byla střela neoplášťovaná. Pokud byla střela upravená pro deformaci při nárazu na měkkou tkáň, pak doslova explodovala uvnitř tkáně (rychlá fragmentace). Výstřelový otvor měl pak mnohdy velikost grepu. Díky fragmentům střely, které uvízly v tkáni, působilo toto střelivo vojákům obrovské utrpení.

V současné době používá většina armád světa celoplášťové střelivo. Střela má jádro z tvrdého olova a plášť z oceli nebo tombaku. Díky malému profilu střely a její vysoké rychlosti jsou účinky tohoto střeliva devastující. Střela po vniknutí do tkáně ztrácí rotaci, mění směr, tříští se a působí tak rozsáhlá zranění. Na zákaz této munice žádná světová mocnost nikdy nepřistoupila. V obou případech se jedná o puškové střelivo, nikoliv o policejní pistolovou munici.

2. MODERNÍ STŘELA S ŘÍZENOU DEFORMACÍ PŮSOBÍ NESKUTEČNĚ KRUTÉ A DEVASTUJÍCÍ ZRANĚNÍ

Policejní munice je ve většině případů pistolová. Střela vystřelená z pistole nebo samopalu má malou rychlost a energii oproti střele vypálené z útočné pušky. Střela s řízenou deformací vypálená z policejní zbraně vniká do tkáně a předává větší část pohybové energie cíli, beze změny směru nebo fragmentace. Při tom ve tkáni tvoří dutinu o průměru střely. Průměr přední části 9 mm střely se v důsledku řízené deformace zvětší na 12 -15 mm. Vlivem zvětšení průměru střely dochází k rozsáhlejším zraněním. Nejsou to však značně devastující zranění, jako u puškové střely. Tedy žádné vytržené kusy masa nebo utržené končetiny, jak uvádějí některá problematiky neznalá media. Střelný kanál je větší pouze o zvětšenou plochu střely. Střela často zůstane v těle a je tedy nutný lékařský zákrok.

Oproti tomu v současnosti používaná celoplášťová střela, pokud se odrazí nebo se deformuje při průchodu tkání pachatele, má stále dostatek energie, aby způsobila náhodně zasažené osobě velmi rozsáhlá, těžko léčitelná zranění. To je způsobeno hlavně nestabilní dráhou letu odražené střely.

3. STŘELA S ŘÍZENOU DEFORMACÍ JE DUM- DUM

Interpret této věty je skutečně Dum – dum na hlavu. Název této munice vznikl podle názvu indického města Dum-Dum, kde mělo v minulém století Britské impérium svoji koloniální muniční továrnu. Zde se poprvé začaly vyrábět puškové náboje ráže 303 British neboli 7,7 x 56 R se střelou s odhaleným jádrem. Úsťová energie této střely je 3500 Joulů, rychlost 844 m/s., váha střely 10 g. Střela dum- dum měla jádro z měkkého olova, které bylo v přední části odhaleno, přičemž v hrotu střely se nacházela expanzní dutina. Střela neměla na povrchu žádnou perforaci pro předem definovanou deformaci. Odhalené jádro z měkkého olova, expanzní dutina a vysoká dopadová energie způsobily, že se střela v tkáni rozšířila a posléze se tříštila na více kusů. Vysoká rychlost způsobila hydrodynamický efekt a tím rozsáhlé poškození tkáně. Pokud části střely z těla vylétly, doslova vytrhly kus tkáně.

Munice používaná Policií ČR je náboj 9 mm Luger, (9 x 19 mm). Úsťová energie 450 J, rychlost 340 m/s, váha střely 9 g. Úsťová energie policejní munice tvoří tedy zlomek úsťové energie střely ráže 303 British. Moderní střela s řízenou deformací má expanzní dutinu s perforací pláště střely, předem určující, jakým způsobem se bude střela deformovat. Střela je vyrobena tak, aby nefragmentovala, neztrácela směr a její konečný průměr po dopadu je předem známý. Zároveň má střela na okraji expanzní dutiny střižné hrany. Při nárazu na pevnou překážku se střela zploští a neodráží se. Při nárazu na sklo nebo povrch pneumatiky se střela zařízne střižnými hranami do materiálu. Tím se zabrání sklouznutí střely po skle a změně jejího směru. V pneumatice vystřihne střela pravidelný otvor o velikosti a tvaru expanzní dutiny. Vzduch z pneumatiky unikne tedy během několika sekund.

Pro méně chápavé: Dum – dum se tříští, má nestabilní dráhu a díky vysoké energii trhá tkáň. Moderní policejní střela s řízenou deformací se netříští, udržuje si směr a nevytrhne vám kus zad.

TYPY STŘEL

FMJ (total metal jacket) - celoplášťová s ogivální (zaoblenou) hlavou nebo hlavou ve tvaru komolého kužele, tato střela se při dopadu na cíl nedeformuje a hlavně v případě zaoblené hlavy relativně hladce projde materiálem.
JSP, SP (jacketed soft point, soft point) poloplášťové střely s měkkou přední částí střely, při nárazu na cíl se deformuje do hřibovitého tvaru
poloplášťové nebo celoplášťové střely s expanzní dutinou, střela se vyznačuje výraznou deformací do hříbkovitého tvaru.
JHP (jacketed hollow point) - je dutinka malá, ne vždy k expanzi dojde, záleží na rychlosti střely a pevnosti cíle.
JHC (jacketed hollow cavity) - je dutinka extrémně velká, dochází až k roztržení náboje, na lidi celosvětově zakázané střelivo.
XTP (Extreme Terminal Performance) - jsou střely s řízenou deformací, dochází u nich spolehlivěji k požadované deformaci.
LRN (Lead Round Nose) celoolověná střela, může být např. s ogivální (zaoblenou) hlavou, s komolým kuželem, střela může být také s prosekávací hranou (hrana po obvodu)
WC (Wadcutter) celoolověná střela válcová, vhodná pro soutěžní střelbu, vyniká přesností a při průchodu terčem zanechává kulaté otvory

VYSVĚTLENÍ POJMŮ

Střela s řízenou deformací:
Střela do náboje palné zbraně, jež je konstruována tak, aby se při nárazu na měkkou překážku (tkáň) deformovala do předem určeného tvaru a předala tak větší část své energie cíli. Dalšími pozitivy jsou malá odrazivost a schopnost pronikat překážkami beze změny směru. Negativy jsou vyšší cena a nutnost vyjmutí střely z těla operativním zákrokem. Prostě chytrá včelka.


Celoplášťová střela:

Střela používaná do střeliva pro Policii ČR. Střela je ogiválního tvaru, má jádro z tvrdého olova a její povrch je chemicky potažený tombakem (slitina mědi a zinku). Její tvar a plášť ze slitiny tombaku zaručuje poměrně vysokou průraznost. Velkými negativy jsou však vysoká schopnost odrazu při nárazu na tvrdou překážku, schopnost projít měkkou tkání bez většího efektu - předá minimum energie, schopnost tříštit se při nárazu na kost, schopnost změnit směr po nárazu na tvrdou překážku pod tupým úhlem. Výstřel této střely v zastavěné aglomeraci je téměř jistým koncem policejní kariery.


Hydrodynamický efekt střely:

Organismus člověka je tvořen 60-70% z vody. Pokud tedy vnikne do tkáně těla střela vysokou rychlostí, vznikne podobný efekt, jako když hodíte kámen do vody. Kanál, který střela vytvoří, pulzuje a rázové vlny devastují okolní tkáň až do patnáctinásobku průměru střely - primární při tomto efektu je rychlost střely. Neplést si s házením žabek na rybníku, tohle byste zažít nechtěli.


Fragmentace střely:

Jev, kdy se střela rozpadne na více částí, které se dále pohybují po své vlastní dráze. Stejný efekt jaký předvedl bývalý ministr vnitra. Taky fragmentoval Policii ČR na jednotlivé části, které si jdou každá jiným směrem.


Expanzní dutina střely:

Dutina v hrotu střely, která se rozšiřuje, pokud se při dostatečně vysoké rychlosti naplní tekutinou. Někteří lidé mají v hlavě trvalou expanzní dutinu. Říká se jim blbouni. Ti vám budou vyprávět o střelách dum dum.


Perforace pláště střely:

Většina moderních střel s řízenou deformací má u expanzní dutiny vytlačené podélné drážky. V těchto místech je plášť střely oslaben a při vniknutí do tkáně plášť střely praskne v místě perforace. Střela se tedy nedeformuje náhodně, ale podle předem známého schématu. Střela většinou vytvoří hřibovitý útvar. Na rozdíl od perforace prezervativu se v tomto případě jedná o žádoucí účinek.

Úsťová rychlost a energie:
Rychlost a energie střely změřená u ústí hlavně zbraně. Nejde o trik s chytáním střely do úst.


Střižná hrana střely:

Moderní střely s řízenou deformací mají ostrou hranu na ústí expanzní dutiny střely. Při dopadu střely například na sklo nebo pryž střižná hrana zabrání sklouznutí střely po materiálu tak, že se zařízne do materiálu. Střela tak sice ztrácí část své energie, ale neodchýlí se od směru. Nikdy nepoužívejte náboj do vrtačky místo vrtáku kvůli střižně hraně. Nebude to mít žádoucí efekt - zato spoustu nežádoucích.


Munice:

Totéž co střelivo. Cokoliv co v dané ráži nacpete do zbraně a vystřelíte, aniž by vám to urvalo pazoury.


Náboj:

Předmět v dané ráži, který se vám podaří nacpat do zásobníku zbraně. Skládá se ze střely, nábojnice, prachové náplně a zápalky.


Střela:

Část náboje, která opouští hlaveň zbraně vlivem expanze spalných plynů rozpínajících se z nábojnice do hlavně. Jako jediná z části náboje má smrtící účinek. Náboj vás tedy trefit může, nábojnice taky, ale střele se zdaleka vyhýbejte. Pozor kouše.


Měkké olovo:

Olovo bez příměsi nebo se slabou příměsí arzénu. Přestože se v době vzniku Haagské konvence již používaly plášťované střely, jejich olověné jádro obsahovalo měkké olovo, které relativně snadno fragmentovalo. Olovo volovo, jak řekl klasik.

Tvrdé olovo:
Olovo s přísadou asi 17% antimonu. Jde v podstatě o slitinu, která má větší tvrdost než samotné olovo. Používá se k výrobě jader moderních střel pro palné zbraně. Být tvrdým policistou s tvrdým olovem.


Pitomec:

Osoba, která vám bude vyprávět, že náboj s řízenou deformací nemůže policie používat, neboť to zakazuje Ženevská konvence. Také bude tvrdit, že tato střela vás roztrhne v pase, přičemž do těla vnikne okem.

NOVÁ MUNICE G2 R.I.P

Výrobce G2 Research z USA tuto munici pojmenoval R.I.P (odpočívej v pokoji) a věděl dobře proč. Devastující účinek je maximální. Po nárazu se projektil rozlétne a rotuje (tělem) a ničí vše v rozsahu 40 centimetrů od místa zásahu.

Střela proráží všechny běžné materiály - autosklo, plech, cihly a samozřejmě i lidské tělo. Její účinek je naprosto devastující a záměr výrobců je jasný - naprostá eliminace protivníka.

Po nárazu se tato rotující střela ,,rozletí" do 9 směrů, čímž zdevastuje vše v průměru 40 centimetrů. Jednotlivé části střely se "odlomí" a pokračují (tělem).

SPECIFIKACE STŘELY G2R R.I.P:

  • Projektil o hmotnosti 96 grainů (6.21 gramů)
  • Úsťová rychlost 490m/s
  • 9 samostatných, ranivých "střel"
  • 9mm
  • Materiál - měď
  • Penetrace o průměru 16" (40 centimetrů)

Mezi typy tříštivých střel patří:

  • FK - střela s plochou špičkou
  • FP - plochá špička střely
  • HhSP - střela s dutou špičkou
  • HPL - olověná střela s dutou špičkou
  • HSP - střela s dutou měkkou špičkou
  • JHC - plášťová střela s expanzní dutinou
  • JHP - plášťová střela s expanzní dutinou ve špičce
  • JSP - plášťová střela s měkkou špičkou
  • MCHP - plášťová střela s dutinou ve špičce
  • SP - střela poloplášťová

TROCHA HISTORIE O VZNIKU DUM-DUM MUNICE

Technický vývoj zbraní a střeliva vyústil na konci minulého století v používání střeliva malé ráže s plášťovými střelami. Ve Velké Británii byl takový typ střely zaveden roku 1889 nábojem .303 British. A Velká Británie, která v té době územně expandovala v koloniálních válkách, byla prvním státem, který nový druh náboje a střely vyzkoušel při skutečném bojovém nasazení. Britské koloniální vojsko se střetlo s domorodými povstalci v severní Indii, v oblasti dnešního Pákistánu, severně od města Péšavar. V boji však britští vojáci s úžasem zjistili, že domorodí povstalci zasáhnutí střelami nových nábojů v některých případech nejen že nejsou zastavení a vyřazení z boje, ale že navzdory svému zranění pokračují v útoku a v mnohých případech že dokáží svého soka dokonce i zneškodnit.

Střely nábojů .303 British způsobovaly hladké průstřely a neměly dostačující zastavující účinek. Na tomto místě je vhodné si říci několik slov o zastavujícím účinku střely na protivníka, protože ten je z hlediska vojenského a policejního nejdůležitější. Prakticky každý projektil může mít za určitých okolností smrtící účinek, ale jenom některé náboje mají dostatečný účinek zastavující, tedy schopnost po zásahu okamžitě ochromit tak, že protivník není schopný jakékoliv další, ani podvědomé akce. Přitom není důležité, aby utrpěl těžké či dokonce smrtelné zranění.

Zastavující účinek může být důsledkem dostatečně silného traumatického šoku, který je stavem prudké deprese všech životních pochodů v lidském organizmu. Je zpravidla důsledkem tříštivě-trhavého poranění, anebo podráždění centrální nervové soustavy, k němuž může dojít také bez vzniku tříštivého a trhavého účinku a poškození životně důležitých orgánů. Například silným stlačením nervů a nervových kmenů dochází k takovému podráždění nervové soustavy, které způsobí prakticky okamžité znehybnění.

Britští vojáci se proto snažili zvýšit účinek svých nábojů a vymysleli jejich svéráznou úpravu. Opilovávali hroty plášťů střel tak, aby obnažili jejich olověné jádro. Tak vznikla poloplášťová střela, jejíž účinek na živou sílu byl hrozivý. Vstřel odpovídal normální ráži náboje, avšak střela se při pronikání tkáněmi ihned hřibovitě deformovala a vytvořila v těle zasaženého nálevkovitou ránu, která byla na výstupu z těla široce rozevřená. Současně mohlo dojít i k vytrhnutí částí orgánů. Ze střely se navíc při průchodu organizmem odštěpovaly střepiny, které ničily orgány i dosti vzdálené od dráhy střely. Tyto střely způsobovaly nejtěžší tříštivě-trhavá poranění, na jejichž vyléčení byla jen pramalá naděje. Pokud byly při zásahu na malou vzdálenost poškozeny kosti, nedala se zranění způsobená touto střelou rozlišit od zranění způsobených velkými střepinami granátů. Nejsilnějšího účinku dosahovaly střely na vzdálenost 200 metrů, na větší vzdálenosti tříštivě-trhavý účinek střel klesal a nejzazší hranici měl v 500-600 metrech.

Chování řadových britských vojáků, kteří si popsanou úpravou vylepšovali účinek střel svých nábojů, by se snad dalo omluvit. Stalo se však něco horšího. Britská koloniální správa v Indii, když zjistila účinek poloplášťových střel, zavedla jejich průmyslovou výrobu ve státní muniční továrně nedaleko Kalkaty, ve městě Dum-dum. Název místa se potom přenesl i na střelu.

Odborné kruhy v Evropě se o použití střel dum-dum poprvé dozvěděly ze správy vojenského lékaře, působícího v Indii, kterou zveřejnil koncem roku 1897 v odborném lékařském časopise. V článku podrobně popsal mechanismus účinku těchto střel.

Roku 1898 se v Berlíně konal světový kongres chirurgů. Němečtí lékaři seznámili své kolegy s účinkem střel dum-dum používaných britskými koloniálními vojsky. Kongres použití střel ostře odsoudil. Jednání kongresu mělo značnou publicitu a tak byla s touto skutečností seznámena širší veřejnost. Použití střel dum-dum byly odsouzené v mezinárodním měřítku a celá záležitost došla tak daleko, že se stala předmětem interpelaci v britském parlamentu. Armáda se snažila svoje činy ospravedlnit a utlumit všeobecné veřejné rozhořčení. Nakonec však byla nucena ustoupit a přislíbit, že zavede do výzbroje jiný druh střely. Dne 28. června 1898 byla v Timesech zveřejněna zpráva, že pro připravované polní tažení do Súdánu byl vyroben nový typ střely. Tvořil ji niklový plášť a olověné jádro. V hrotě měla malý otvor o průměru 2 mm a dutinu stejného průměru, která sahala do hloubky 9 mm. Timesy napsaly, že se střela při zásahu lidského těla rozevře a uvázne uvnitř. Nová střela byla označená jako usmrcující na rozdíl od celoplášťových střel, které noviny označovaly jako provrtávající. Navzdory této teorii, uveřejněné v novinách, skutečný účinek těchto střel brzy otřásl celým světem.

Poté, co mahdisté roku 1885 dobyli Chartúm, stal se hlavním městem Súdánu a sídlem mahdího Muhameda Ahmeda Omdurmán, město ležící naproti Chartúmu na levém břehu Bílého Nilu. Na ploše 8 km dlouhé a 3 km široké tu žilo v hliněných chatrčích asi 400 000 lidí. Ve snaze obnovit britskou koloniální moc v Súdánu spojené anglo-egyptské síly pod velením maršála lorda Kitchenera na město 2. září 1898 zaútočily.

Súdánská domorodá armáda nastoupila k boji v sevřených útvarech, které se staly terčem soustředěné palby. Při ní byly použité náboje s expanzní dutinou. Palba byla o to ničivější, že anglické jednotky použily v bitvě poprvé v masovém měřítku kulomety. Boj se stal masakrem, během nějž zahynuly tisíce domorodých vojáků. Britové však mohli prohlásit, že nepoužili střely dum-dum. Účinek střel s dutinou je však přesně stejný jako účinek střel poloplášťových. Při průniku do těla se střela deformuje do houbovitého tvaru a dále se projevuje popsaným tříštivě-trhavým účinkem.

Z důvodů, do dnešního dne neznámých, rozeslal ruský car Mikuláš II. dne 24. srpna 1898 hlavám evropských a dalších významných států světa diplomatickou nótu, kterou je svolává - přeloženo do dnešní terminologie - na konferenci o odzbrojení. Carova nóta udivila celý svět, ale nikdo účast výslovně neodmítl. Pokud je známo, jednání se neúčastnilo jen Bulharsko a Vatikán. Pro odpor Německa a Rakousko-Uherska byl program upravený tak, že konference neměla jednat o snížení výdajů na zbrojení, ale jen o nezvyšování zbrojních výdajů. Jednání konference proběhlo od 18. května do 29. června 1899 v Haagu. Přestože německý císař Vilém II. kladl jednání největší překážky a zavinil nevalný výsledek konference, využilo Německo jednání k odsouzení Velké Británie za používání střel dum-dum.

Po vzrušené debatě bylo používání této munice odsouzené a zásluhou účastníků haagské konference se pojem střely dum-dum z původně poloplášťové střely rozšířila na všechny druhy střel, u nichž v důsledku porušení celistvosti pláště střely dochází při průchodu lidským tělem k deformaci jádra. Dne 29. 6. 1899 byla přijata dohoda, v níž se pravilo: „Podepsané státy se vzájemně zavazují dodržovat zákaz používání střel, které se v lidském těle snadno rozšiřují anebo zplošťují, jako jsou střely s tvrdým pláštěm, který úplně neobepíná jádro, a je vybavený zářezy.“

Touto formulací byly mezi zakázané střely zahrnuté nejenom původní střely dum-dum a střely s expanzní dutinou, ale také střely s pláštěm naříznutým na hrotu do kříže, střely s podélnými rýhami, střely s kruhovými otvory v přední ogivální části a střely podobně upravené.

Velká Británie a USA smlouvu nepodepsaly. Přestože britská strana haagskou konvenci nepodepsala, je skutečností, že v nejbližší válce, kterou byla burská válka, střely dum-dum hromadně nepoužila. Pravdou je, že v ojedinělých případech k jejich použití došlo. V zájmu objektivity je nutné poznamenat, že tyto střely používali také Búrové, kteří používali střelivo Mauser M88. V rusko-japonské válce nebyl zaznamenán ani jeden případ použití střel dum-dum.

Od 15. 7. do 18. 10. 1907 se konala druhá haagská konference. Během ní přistoupila na zákaz používání střel dum-dum i Velká Británie.

Problém střel dum-dum znovu vyvstal až během první světové války, kdy z jejich používání Německo obvinilo Británii a Francii. Všechno však nasvědčuje tomu, že šlo o akt německé propagandy. Všechna vznesená obvinění byla totiž postavena na domněnkách a za celou válku nebyl zaznamenán ani jeden případ takového zranění, jaká způsobovaly poloplášťové střely, který by se s určitostí mohl připsat na jejich vrub a ne na vrub poranění střepinami.

Haagská konvence o puškovém střelivu byla v meziválečném období doplněná a upřesněná ženevskou konvencí. Během druhé světové války nebyla vznesena, pokud je známo, jediná stížnost na používání střel s tříštivě-trhavým účinkem.

zdroj: http://www.policista.cz

zdroj: http://www.militaria.cz

zpet


Powered by Elixon CMS/AJAX-XUL