ČINNOST HLÍDEK

Hlídkování je jednou z nejdůležitějších činností které může pěšák vykonávat. Hlídky získávají informace o nepříteli a usnadňují tak plánování vlastních akcí, ze stejného důvodu znemožňují hlídkovou činnost nepříteli. Hlídkování dovoluje udržovat přehled o dění ve velkých oblastech a demonstrovat svou přítomnost. Výcvik vojáků do hlídek je poměrně náročný a rozsáhlý, něco z mála informací bude uvedeno v tomto článku. Hlídky se podle druhu činnosti dělí na tři druhy:

  • Průzkumné hlídky

  • Strážní hlídky

  • Bojové hlídky

PRŮZKUMNÁ HLÍDKA

Má většinou 4 členy, což je minimální počet pro dlouhodobější působení v terénu při zajištění nepřetržitého sledování zájmové oblasti nebo objektu. Hlídka působí utajeně, vyhýbá se odhalení a boj přijímá jen v nejnutnější situaci. Jejím úkolem je zjistit nepřátelská postavení, jejich počet a rozmístění, počet vojáků a jejich výzbroj apod.

STRÁŽNÍ HLÍDKA

Zabezpečují včasné varování před nepřátelským útokem, snaží se omezovat průzkumné aktivity nepřítele a vytvářejí pozorovací stanoviště před hlavní obranou linií. Nemusí působit jen ve statických postaveních, ale mohou se veřejně pohybovat v určené oblasti a svou přítomností omezovat případné nepřátelské aktivity a podporovat místní loajální obyvatelstvo. Počet vojáků v hlídce je různý podle úkolu, většinu splní jednotka o síle družstva.

BOJOVÁ HLÍDKA

Vede boj s nepřítelem, přepadává ze zálohy, útočí na důležitá stanoviště (velitelská, spojovací, logistická apod.), získává zajatce a obecně používá záškodnické metody pro zneklidňování nepřítele. Podle úkolu může hlídku tvořit družstvo až četa.

001

JEDNOTLIVÉ FÁZE PRŮZKUMNÉ HLÍDKY

  • Plánování

  • Průběh

  • Návrat a vyhodnocení

PLÁNOVANÍ

Velitel hlídky obdrží od nadřízeného rozkaz ve kterém se dozví úkoly hlídky. Na základě těchto informací naplánuje průběh hlídky, určí její členy a seznámí je s úkoly a se situací v prostoru, kde bude hlídka operovat. Hlídka musí znát údaje o rozmístění vlastních a nepřátelských jednotek, trasu hlídky (jednotlivé úseky, kontrolní body, shromaždiště (bod setkání BS) v případě nečekaného rozptýlení hlídky, případné překážky apod.), čas odchodu a návratu, činnost při setkání s nepřítelem, platná hesla a signály pro daný den. Pokud je to možné je dobré provést nácvik hlídky v obdobném terénu a čase a s určenými členy hlídky. Může se tak přijít na nedostatky v plánování, ve výstroji nebo výzbroji, ve schopnostech členů hlídky. Úkol hlídky by neměl být příliš náročný protože při velkém vyčerpání dochází k chybám, které mohou být osudné. I z tohoto důvodu je důležité zvolit optimální vybavení výstrojí a výzbrojí (nic navíc, ale nic nesmí chybět) dle charakteru úkolu hlídky. Před odchodem je třeba zkontrolovat zbraně a zásobu munice, upravit si výstroj aby zbytečně nerachotila, nešustila apod., zkontrolovat rádio a jeho baterie, odložit všechno co by mohlo mít pro nepřítele v případě zajetí zpravodajskou hodnotu atd.

PRŮBĚH

Hlídka postupuje po naplánované trase, na určených místech pravidelně zastavuje a zaujímá kruhovou obranu, zatímco velitel kontroluje polohu. Místa, kde se hlídka zastavuje by měla být něčím charakteristická, např. okraj lesa, most, křižovatka apod. Pozor však na to, aby v těchto místech nebyl skrytý nepřítel. V pravidelných intervalech by hlídka měla hlásit svou polohu, aby velitelství mělo přehled o situaci a mělo případně představu kam poslat pomoc. Po určité době je dobré se vrátit kousek zpět po vlastní trase a ověřit tak, jestli není hlídka sledována. Při pohybu se vyhýbat otevřenému prostranství, horizontu, v případě nutnosti je překonávat co nejrychleji. Formace, ve které se hlídka pohybuje se přizpůsobuje terénu. Např. v lese je lepší postupovat v zástupu, ve volném prostranství ve tvaru čtverce. Po dosažení cílového prostoru, se na blízký průzkum vydává jen část hlídky, zbytek zůstává vzadu, připraven průzkumníky krýt. Když se průzkumníci vrátí, zaznamenají ihned veškeré informace do mapy aby na nic nezapomněli a informují rádiem velitelství o zjištěných skutečnostech a o zahájení návratu. Většina situací, které mohou hlídku potkat je popsána v následujících standardních operačních postupech:

Nález nástražného drátu: Při nalezení nástražného drátu se nezjišťuje jestli vede ke granátu, mině, světlici apod. ale ihned se nenápadně opustí nebezpečný prostor a vrátí se na nejbližší bod setkání. Tam se po zaujmutí kruhové obrany rozhodne o dalším postupu.

Osvětlení: V případě spuštění (např. zakopnutím o nástražný drát) světelné rakety co nejdříve opustit prostor a vrátit se na poslední BS. Zbývá jen několik vteřin než raketa vystoupá vzhůru a ozáří prostor. Pokud nepřítel vystřelí světlici na padáčku, je dobré zalehnout a nehýbat se, v mihotavém světle není pomalý pohyb vidět, rychlý pohyb by naopak mohl přilákat střelbu.

Minové pole: Po zjištění, že se hlídka nachází v minovém poli je nejrozumnější vrátit se stejnou cestou. Za situace, že někdo z hlídky šlápne na minu a minové pole má nepřítel kryté palbou, se hlídka pod krycí palbou stáhne a zraněného vezme sebou. Nejhorší možností je zůstat na místě.

Zraněný: Před zahájením hlídky je důležité uvážit co se stane, když bude někdo zraněn a tuto situaci nacvičit. Protože, např. u 4 členné hlídky, kdy jeden bude zraněn a další dva muži ho ponesou, zůstane na krycí palbu jeden muž, který toho sám moc nezvládne. Je proto dobré zvážit evakuační postupy, vzdálenost od vlastních sil, jestli je k dispozici vrtulník apod. Jeden z členů hlídky by také měl minimálně ovládat základní zdravotnické úkony.

Zajatec: Pokud vezme hlídka zajatce, měli by ho hlídat dva muži. Zajatec by měl být spoután a mít zakryté oči. Tkaničky od bot je dobré vyjmout a použít např. pro spoutání a také proto, že v botách bez tkaniček se nedá dobře utíkat. Ti, co zajatce hlídají musí dávat dobrý pozor a být připraveni na to, že zajatec ovládá techniky boje zblízka.

Ztráta orientace: V případě, že se ztratí jednotlivec, vrátí se na poslední bod setkání, kde ještě byli všichni. Pokud se do cca půl hodiny neobjeví ostatní, vrátí se zpět sám. Pokud zabloudí celá hlídka, zaujme kruhovou obranu a velitel se pokusí zorientovat. Případně vyšle jednotlivce vždy kousek určeným směrem, aby ověřil zda se tam nachází objekt, terénní útvar apod. a zajistil tak porovnání s mapou.

Kontakt s nepřítelem: Průzkumná hlídka by se měla snažit zamezit kontaktu s nepřítelem. Pokud je nepřítelem objevena, měla by co nejrychleji ustoupit za využití technik palby a manévru, tj. část hlídky ustupuje a druhá část vede krycí palbu. Pokud je situace velmi vážná může se hlídka rozptýlit a později setkat na domluveném místě. Pro případ zajetí by všichni měli mít domluvenou společnou historku a u výslechu ji použít.

002

NÁVRAT A VYHODNOCENÍ

Pro návrat se volí jiná trasa aby se předešlo nebezpečí nepřátelské léčky. Sledovat hlídku je pro nepřítele pohodlný způsob jak objevit pozice její jednotky, zjistit hesla a signály, případně se v závěsu za hlídkou pokusit proniknout za obranný perimetr. Z těchto důvodů je důležité aby vracející se hlídka občas zalehla v záloze, nebo se vrátila ve vlastních stopách a ověřila tak, že není sledována. Vlastní vojáci na obranných pozicích musí znát čas a směr návratu hlídky a domluvená hesla a signály. Po návratu podá velitel hlídky hlášení o zjištěných informací. Tohoto hlášení by se měli účastnit i další členové hlídky a případně doplnit své postřehy a zjištění.

003

zpet

Při tvorbě této stránky byly použity informace z britských výcvikových příruček..

zdroj: www.sealteam2.wz.cz (Vietnam)

           

Powered by Elixon CMS/AJAX-XUL