TERORISMUS

Předem musím upozornit, že nikdo z naší jednoktky ani náhodou nafandí tangům! Toto má informační charakter, když je v softu tolik anti-terorist týmů, ale víte vůbec proti čemu "bojujete" ? Přehled některých islámských teroristických skupin

GIA (Islámská ozbrojená skupina)

Jde o islámskou extremistickou skupinu usilující o svržení sekulární alžírské vlády a její nahrazení islámským státem. Své násilné aktivity GIA rozjela počátkem roku 1992, po anulovaném volebním vítězství Fronty islámské spásy (FIS) v prosinci 1991. Do hry tenkrát vstoupila armáda, prezident Bendžedíd abdikoval, výkonná moc se soustředila do rukou pětičlenné armádní "Nejvyšší vládnoucí komise". O dva měsíce později byla FIS zakázána a její vůdci byli uvězněni nebo odešli do ilegality. Tím začala občanská válka mezi "božími bojovníky" a armádou.

Na přelomu let 1991/92 vznikají v rámci FIS obávané GIA (Islámské ozbrojené skupiny), operující po celém území Alžírska. Vedou dvojí druh války, což odkazuje na dvojí druh zázemí. V první řadě jsou to útoky z hor navazují na islámské partyzánské hnutí z dob bojů o nezávislost. Cíle představují armádní jednotky a symboly státní moci, ale i enkovské obyvatelstvo či cizinci, kteří jsou vnímáni jako vládní spojenci. Cizincům bylo v roce 1993 doporučeno, aby zemi opustili. Dva dny po vypršení ultimáta už zavraždili španělského obchodníka. Fanatičtí mudžáhidové se nejvíce koncentrují v okolí města Médea.

V druhém případě se jedná o atentáty ve velkých městech, hlavně Alžíru, jimž slouží jako ideální základna hustě osídlená periferie, odkud se také rekrutuje nejvíce stoupenců GIA. Jde o polovojenské jednotky postrádající jednotné velení, tvořené převážně zfanatizovanými mladíky, jejichž veliteli jsou často nekompromisní veteráni z afgánské války, jednající na vlastní pěst. Násilí je zdůvodňováno jako nevyhnutelný prostředek k očistě populace. Návrat ke kořenům islámu podle nich vyžaduje nesmlouvavý rozchod s vlivem moderní společnosti, především francouzské, jež se nejvíce zasloužila o zesvětštění alžírského obyvatelstva. Proto je nutné vymýtit frankofonně smýšlející inteligenci země, čímž se vysvětlují oběti v řadách profesorů, spisovatelů, lékařů či novinářů.

GIA se postupně zcela vymkla vedení FIS z rukou a dále pokračovala ve svém boji proti všem. Od vyhlášení boje, při kterém používá pumových útoků (včetně bomb umístěných v automobilech) či únosů a následné podřezání obětí, připravila organizace o život několik stovek lidí. Teroristicky zaútočila i v zahraničí. Například v prosinci 1994 GIA unesla letadlo společnosti Air France a o rok později uskutečnila sérii pumových atentátů v Paříži a Lyonu. Finančně je podporována hlavně z Íránu, hustou síť muslimských spojenců má také v západní Evropě, především ve Francii, Británii a Německu.

DŽAMÁ´A ISLAMÍJA

Egyptská islámská extremistická skupina aktivní od konce 70. let. Jeví se jako slabě organizovaná, bez jednotného a skutečně identifikovatelného velení. Jedním z údajných velitelů by měl být Mustafa Hamza. Duchovním vůdcem a zakladatelem je egyptský fundamentalista šejk Omar Abdall Rahmán, který si ve Spojených státech odpykává doživotní trest za již zmiňovaný útok na budovu World Trade Center v New Yorku. Cílem organizace je svržení egyptské vlády a nastolení islámského státu. Oběťmi útoků byli v průběhu 90. let hlavně křesťanští obyvatelé Egypta a západní turisté.

Brutalita teroristické akce, kterou Džamá´a Islamíja provedla v listopadu 1997 před chrámem královny Hatšepsut v jihoegyptském Luxoru, šokovala celý svět. Zavraždila při něm 58 zahraničních turistů. Svůj útok oficiálně zdůvodnila snahou o propuštění šejka Omara Abdalla Rahmána, ale šlo jim o jediné: vyvolat paniku a zasáhnout egyptský režim na nejcitlivějším místě - ochromit páteř hospodářství, cestovní ruch. Operuje hlavně v jižním Egyptě ale také v Káhiře či Alexandrii. Není známo, že by organizace byla financována ze zahraničí, ale egyptská vláda se tvrdí, že je podporována z Íránu, Súdánu a afgánskými militantními islámskými skupinami.

AL-DŽIHÁD

Je další egyptskou islámskou extremistickou skupinou aktivní od konce 70. let. Pravděpodobně je rozdělena nejméně na dvě separátní frakce. První představuje původní Džihád vedený Abbudem al-Zumarem, který je momentálně uvězněn v Egyptě. Druhou je skupina nazývající se Tala´i al-Fath (česky: Předvoj vítězství). V jejím čele stojí asi Dr. Ajman al-Zawahiri, o němž není známo, kde se v současné době nachází. Zřejmě však bude mimo Egypt. Cílem obou frakcí je také svržení egyptské vlády a nastolení islámského státu.

Ve své činnosti se al-Džihád specializuje na ozbrojené útoky proti vysokým úředníkům egyptské vlády. Původní Džihád je odpovědný za vraždu prezidenta Sadáta v roce 1981. Novější frakce vedená Zawahirim se přihlásila k odpovědnosti za pumový útok ze srpna 1993 v Káhiře, při němž zranili egyptského ministra vnitra Hassana al-Alfiho a zabili pět dalších osob. Dále pak v listopadu téhož roku umístili bombu do auta ministerského předsedy Atefa Sedkyho, jejíž explozi sice Sedky unikl bez zranění, ale přišla při ní o život mladá dívka a 18 dalších bylo zraněno. Na rozdíl od zmíněné skupiny Džamá´a Islamíja nejsou terčem al-Džihádu západní turisté ale výhradně vysocí vládní činitelé Egypta. Al-Džihád se jeví také na vyšší technické úrovni, především pokud jde o sofistikované nálože umístěné v automobilech.

Síly organizace nejsou přesně určeny, ale pravděpodobně bude mít několik tisíc skalních členů a dalších pár tisíc sympatizantů. Operuje převážně v Káhiře, ale i v Pákistánu, Afghánistánu a Súdánu. Není známo, že by se organizaci dostávalo nějaké zahraniční pomoci, ale egyptská vláda se domnívá, že frakce al-Džihádu podporuje stejně jako Džamá ´u Islamíju Írán, Súdán a militantní islámské skupiny z Afghánistánu.

DŽAMÁT AL-FUQRA

Džamát al-Fuqra je islámská sekta prosazující očistu islámu pomocí násilných akcí. Vůdcem organizace je pákistánský duchovní šejk Mubarik Ali Džilani, který ji počátkem 80. let založil. Většina jejích stoupenců v současnosti praktikuje svůj boj v Severní Americe.

Členové Džamát al-Fuqra provedli řadu útoků na cíle, které shledali jako nepřátele islámu. Během roku 1980 spáchali také několik bombových útoků po Spojených státech, z nichž byli později usvědčeni. Počet členů není znám. Organizace operuje hlavně v Severní Americe a Pákistánu. Není známo ani zda se jí dostává nějaké zahraniční pomoci.

MUDŽÁHIDIN CHALQ

Skupina zformovaná v 60. letech íránskými vysokoškoláky. Jejím hlavním cílem bylo zastavit další pronikání západních vlivů za vlády Rezá Pahlavího. V 70. letech dochází k závěru, že jediným způsobem k dosažení změny v Íránu je používání násilí. Ve svých aktivitách se organizace do roku 1979 zaměřovala na celosvětovou propagandu proti íránské vládě spolu s teroristickými akcemi, při nichž zabili několik amerických vojáků a civilistů v Teheránu. Podporovala také obsazení amerického velvyslanectví v Teheránu v roce 1979.

Poté se Mudžáhidin chalq se svou filosofií (jakýmsi mixem marxismu a islámu) dostává mezi největší a nejaktivnější ozbrojené disidentské skupiny v Íránu. Po roce 1980 je
donucena Írán opustit a stává se protivládním hnutím. Při masivní explozi provedené touto organizací v říjnu 1982 na náměstí Imam v Teheránu zahynulo více než 60 lidí a možná 700 bylo zraněno. V roce 1992 podnikla téměř simultánní útok na 13 íránských ambasád v různých zemí světa. Skupina je také odpovědná za dva ozbrojené útoky
během roku 1993.

Předpokládaný počet je několik tisíc bojovníků organizovaných hlavně v Iráku. Zahraniční pomoc dostávají z Iráku a od íránských emigrantů.

HARAKAT UL-ANSAR

Jedná se o islámskou militantní skupinu, která se snaží dosáhnout připojení Kašmíru k Pákistánu. Byla zformována v říjnu 1993 splynutím dvou pákistánských politických aktivistických skupin - Harakat ul-Jihad al-Islami a Harakat ul-Mudžáhidin.
Podle vůdce aliance, Maulana Sádatullaha Chana, je cílem skupiny pokračování v ozbrojeném zápasu

proti bezvěrcům a antiislámským silám. Skupina provedla mnoho operací v Kašmíru proti indickým vojákům i civilistům. Udržuje také kontakty s kašmírskou militantní skupinou al-Faran, která se v červenci 1995 zmocnila čtyř západních rukojmí. Neexistují však žádné důkazy, že by si tento únos objednala Harakat ul-Ansar.

Skupina má několik tisíc ozbrojených členů alokovaných v Kašmíru, Pákistánu a taká Indii. Arzenál, jenž využívají, začíná u lehkých a těžkých samopalů, vede přes pumy a jiná
explozíva a končí u minometů a raket. Jádro této militantní skupiny tvoří asi 300 převážně Pákistánců a obyvatel Kašmíru, ale také Afgánci a Arabové - veteráni z afgánské války.

Teroristické operace Harakat ul-Ansar se neomezují pouze na Kašmír. Její členové se podíleli na akcích také například v Tádžikistánu, Bosně (1992) či Barmě. Dáleprovádějí vojenskou (ale také humanitární) pomoc muslimům v Indií kontrolovaném Kašmíru. Externí pomoc získávají zřejmě ze sympatizujících arabských států jako je například Saúdská Arábie a další státy z oblasti Perského zálivu. Zdroj ani přibližná suma vojenských fondů organizace však nebyly určeny.

A) známější teroristické organizace

ABU SAYYAF (Abu Sayyaf Group ASG)

popis: ASG je nejmenší a neradikálnější z islámských separatistických skupin operující na jihu Filipín; někteří z členů studovali nebo pracovali na Středním východě a rozvinuli vazby na mudžáhidy v Afghánistánu; skupina se v roce 1991 odštěpila od Národní osvobozenecké fronty Moro; vůdce Abdurajik Abubakar Janjalani byl zabit ve srážce s policií 18.12.1998; podle zpráv tisku je nyní skupina, skládající se z několika frakcí, vedena jeho mladším bratrem Khadafi Janjalanim.

aktivity: bombové útoky, vraždy, únosy a vydírání s cílem prosadit samostatný islámský stát v oblastech jižních Filipín, obývaných především muslimy; v dubnu 1995 skupina přepadla město Ipil na ostrově Mindanao a unesla více než 30 cizinců.

síla: podle předpokladů 200 bojovníků, více než 2000 dalších členů motivovaných ziskem z výkupného za rukojmí

oblast činnosti: ASG operuje především na jihu Filipín, v roce 2000 expandovala do Malajsie, kde unesla cizince ze 2 různých středisek

vnější pomoc: podporována pravděpodobně islámskými extremisty z oblasti Středního východu a Jižní Asie

BASKICKÁ VLAST A SVOBODA ETA

popis: založena roku 1959 s cílem vytvořit samostatnou vlast fungující na marxistických principech v provinciích Viscaya, Guipuzcoa, Alava a Navarra na severu Španělska a v jihozápadních departmentech Francie Labourd, Basse- Navarra a Soule.

aktivity: především bombové útoky a únosy členů španělské správy, zejména bezpečnostních a vojenských sil, politiků a soudců; ETA financuje své aktivity prostřednictvím únosů, krádeží a vydírání; od prvních smrtících útoků na počátku 60. let skupina zabila již přes 800 osob; v listopadu 1999 ETA porušila dohodu o příměří a rozpoutala kampaň bombových útoků a vražd , která měla za následek 23 mrtvých a desítky zraněných .

síla: neznámá, může mít stovky členů a další příznivce

oblast činnosti: ETA operuje především v Baskické autonomní oblasti v severním Španělsku a jihozápadní Francii; některé útoky na španělské a francouzské cíle také mimo tuto oblast

vnější pomoc: v minulosti pobyty ve výcvikových střediscích v Libyi, Libanonu a Nikaragui; některým členům bylo údajně poskytnuto útočiště na Kubě či v Jižní Americe; pravděpodobnost vazeb na IRA skrze legální politická křídla obou skupin

HNUTÍ ISLÁMSKÉHO ODPORU HAMAS

popis: zformováno koncem roku 1987 jako přímý následník palestinské větve Muslimského bratrství; HAMAS používá politické i násilné metody včetně terorismu k uskutečnění svého cíle vytvoření islámského státu Palestina na místě Izraele;volná struktura, některé jednotky pracují v utajení, ostatní rekrutují nové členy skrze mešity, získávají finanční prostředky, organizují aktivity či distribuují propagandistické materiály; síla HAMASu je soustředěna zejména v pásmu Gazy a několika oblastech Západního břehu; vykazuje též mírovou politickou aktivitu kandidáti v lokálních volbách.

aktivity: aktivisté organizace vedli řadu útoků včetně rozsáhlých sebevražedných bombových operací proti civilním obyvatelům Izraele a vojenským cílům; zvýšená aktivita v posledních měsících

síla: neznámý počet členů tvrdého jádra, desítky tisíc stoupenců a sympatizantů

oblast činnosti: především okupovaná území, Izrael, v srpnu 1999 jordánské úřady uzavřely sídlo politického vedení skupiny, uvěznily jeho členy a zakázaly činnost organizace na jordánském území

vnější pomoc: získává finance od palestinských emigrantů, Iránu a soukromých sponzorů ze Saudské Arábie a dalších arabských států, některé sbírky probíhají také v západní Evropě a Severní Americe

HIZBALLAH (Strana Boží)

také jako:Islámský džihád, revoluční organizace spravedlnosti, Organizace utlačovaných na Zemi, Islámský džihád za osvobození Palestiny

popis: radikální šiítská skupina vytvořená v Libanonu; zaměřená na zvyšování své politické síly v Libanonu a opozici Izraele a mírových jednání na Středním východě; silně protizápadní a protiizraelská; silně spřízněná a často řízená Iránem

aktivity: usvědčená či podezřelá z řady útoků proti USA včetně sebevražedného bombového útoku na ambasádu a námořní kasárna USA v Bejrútu v říjnu 1983 a anektaci ambasády v Bejrútu v září 1984; části skupiny byly zodpovědné za únos a věznění amerických a dalších západních rukojmích v Libanonu; organizace také zaútočila na izraelskou ambasádu v Argentině roku 1992 a je podezřelá z bombového útoku na izraelské kulturní centrum v Buenos Aires v roce 1994

síla: několik set činných teroristů, tisíce stoupenců

oblast činnosti: údolí Bekaa, jižní předměstí Bejrútu, Libanon; buňky v Evropě, Africe, Jižní Americe, Severní Americe a Asii

vnější pomoc: získává značnou část financí, trénink, zbraně, výbušniny, politickou, diplomatickou a organizační pomoc z Iránu a Sýrie

AL DŽIHÁD

tTaké jako: Egyptský islámský džihád, Skupina džihád, Islámský džihád

popis: egyptská islámská extremistická skupina; aktivní od konce 70. let; blízký partner organizace Usámy bin Ládina Al Kaida; utrpěla hromadným zatčením představitelů ve světě, naposledy v Libanonu a Jemenu; hlavními cíli jsou svržení egyptské vlády a její nahrazení islámskou vládou, útoky na izraelské a americké cíle v Egyptě i v zahraničí

aktivity: specializuje se na ozbrojené útoky proti vysokým vládním představitelům Egypta, včetně členů kabinetu, a na bombové útoky na egyptská a americká zařízení; původní džihád byl zodpovědný za vraždu egyptského prezidenta Anwara Sadata v roce 1981; přihlásila se k zodpovědnosti za pokusy o atentát na ministra vnitra Hassana al-Alfiho v srpnu 1993 a na premiéra Atefa Sedkyho v listopadu 1993; od roku 1993 nevedla útok na území Egypta a nikdy zde také neútočila na zahraniční turisty; zodpovědná za bombový útok na egyptskou ambasádu v Islámábádu v roce 1995, plánovaný útok na americkou ambasádu v Albánii roku 1998 byl zmařen

síla: neznámá, zřejmě několik set členů jádra skupiny

oblast činnosti: operuje v oblasti Káhiry; skupiny v zahraničí Jemen, Afghánistán, Pákistán, Súdán, Libanon a Velká Británie

vnější pomoc: neznámá; podle egyptské vlády podporována Iránem a Usámou bin Ládinem; část finančních prostředků může být získávána skrze různé islámské nevládní organizace, skryté podnikání, trestnou činnost

KURDISTÁNSKÁ STRANA PRÁCE PKK

popis: založena roku 1974 jako marxisticko-leninistická povstalecká skupina; původně tvořena tureckými Kurdy; cílem skupiny je založení samostatného kurdského státu na jihovýchodě Turecka, kde převažuje kurdské obyvatelstvo; začátkem 90. let se transformovala z venkovské povstalecké skupiny na městskou; začátkem roku 1999 zadržely turecké úřady v Keni vůdčího představitele skupiny Abdullaha Ocalana, turecký soud jej později odsoudil k smrti; v srpnu 1999 Ocalan vyhlásil mírovou iniciativu přikazující členům zdržet se násilí, stáhnout se z Turecka a požadovat dialog s Ankarou o kurdské otázce; na kongresu PKK v lednu 2000 členové skupiny podpořili Ocalanovu iniciativu a vyhlásili, že organizace bude nadále používat pouze politické postupy k dosažení svého nového cíle - zlepšení postavení Kurdů v Turecku

aktivity: hlavními cíli byla turecká vláda a bezpečnostní složky; vedla útoky na turecké diplomaty a obchodní centra v desítkách západoevropských měst v letech 1993 a 1995; ve snaze zničit turecký turistický průmysl organizovala v první polovině 90. let bombové útoky na turistická letoviska a hotely

síla: přibližně 4 až 5 tisíc členů, většina momentálně v severním Iráku; tisíce sympatizantů v Turecku a Evropě

oblast činnosti: operuje v Turecku, Evropě a na Středním východě

vnější pomoc: získala útočiště a skromnou pomoc od Sýrie, Iráku a Iránu; v říjnu 1998 syrská vláda vypověděla ze svého území Abdullaha Ocalana a další známé představitele organizace

NÁRODNÍ OSVOBOZENECKÁ ARMÁDA ELN KOLUMBIE

popis: marxistická povstalecká skupina zformovaná roku1965 intelektuály inspirovanými Fidelem Castrem a Che Guevarou; začáteku dialogu s kolumbijskými úřady předcházela kampaň masových únosů, každý zahrnoval minimálně 1 občana USA, demonstrujících sílu organizace; Bogota a ELN strávily většinu roku 2000 jednáními o místě mírových rozhovorů přijatelným pro obě strany

aktivity: únosy osob a letadel, bombové útoky, vydírání, guerillová válka; nízká schopnost vedení konvenční války; ročně organizuje stovky únosů pro výkupné, jejichž cíli jsou často zaměstnanci velkých zahraničních korporací, zejména z naftového průmyslu; často napadá energetickou infrastrukturu; způsobila významné porušení ropovodů a elektrické rozvodné sítě

síla: přibližně 3 až 6 tisíc ozbrojených bojovníků a neznámé množství aktivních stoupenců

oblast činnosti: většinou ve venkovských a horských oblastech severní, severovýchodní a jihozápadní Kolumbie a hraničních oblastech Venezuely

vnější pomoc: Kuba zajišťuje lékařskou pomoc a politické konzultace

PALESTINSKÝ ISLÁMSKÝ DŽIHÁD PIJ

popis: vznikla z militantních Palestinců v pásmu Gazy v průběhu 70. let; angažovaná ve vytvoření islámského palestinského státu a destrukci Izraele prostřednictvím svaté války; pro silnou podporu Izraele byly USA označeny za nepřítele PIJ, ale nebyly proti nim vedeny útoky;v červenci 2000 vyhrožovala útokem na americké cíle, pokud by byla ambasáda USA přemístěna z Tel Avivu do Jeruzaléma; staví se také proti vládě umírněných muslimů, které považuje za nakažené západním sekularismem

aktivity: uskutečnila minimálně 3 útoky na Izrael koncem roku 2000, včetně jednoho k připomenutí výročí zabití svého bývalého vůdce Fathi Shaqaqiho na Maltě 26. 10. 1995; organizuje sebevražedné bombové útoky na izraelské cíle na Západním břehu, v pásmu Gazy a Izraeli

síla: neznámá

oblast činnosti: především Izrael, okupovaná území a další oblasti na Středním východě, včetně Jordánska a Libanonu; vedení v Sýrii

vnější pomoc: získává finanční pomoc z Iránu a limitovanou logistickou asistenci ze Sýrie

AL KAIDA

popis: založena Usámou bin Ládinem koncem 80. let za účelem spojit Araby bojující v Afghánistánu proti sovětské invazi; pomáhala financovat, rekrutovat a trénovat sunnitské islámské extremisty pro afghánský odpor; současným cílem je založit panislámský kalifát po celém světě, spoluprácí se spojeneckými islámskými extremistickými skupinami svrhnout režimy, o kterých se domnívá, že jsou neislámské a vyhostit příslušníky západní kultury a nemuslimy z muslimských zemí; v únoru 1998 vydala prohlášení ve jménu "Světová islámská fronta pro džihád proti židům a křižákům" hlásající, že je povinností všech muslimů zabíjet občany USA civilní či vojenské- a všechny jejich spojence; v současnosti nejhledanější skupina - aktivity: zodpovědná za únos 4 letadel, zničení Světového obchodního centra v New Yorku a smrt více než 3 tisíc osob 11. 9. 2001; připravovala teroristické operace proti americkým a izraelským turistům navštěvujícím Jordánsko na miléniové oslavy; jordánské úřady odhalily připravované útoky a předvedly 28 podezřelých před soud; v srpnu 1998 vedla bombové útoky na americké ambasády v Nairobi, Keni a Dar es Salaamu, které zabily minimálně 301 osob a zranily více než 5 tisíc dalších; prohlašuje, že sestřelila americké helikoptéry a zabila am. vojáky v Somálsku v roce 1993 a zorganizovala 3 bombové útoky na jednotky USA v Adenu v Jemenu v prosinci 1992; spojena s dalšími plány, které nebyly uskutečněny: vražda papeže Jana Pavla II. při jeho návštěvě v Manile roku 1994, simultánní bombové útoky na ambasády USA a Izraele v Manile a dalších asijských metropolích v roce 1994, letecké bombardování desítky amerických transpacifických letů v roce 1995, vražda presidenta Clintona při jeho návštěvě Filipín začátkem roku 1995; pokračuje v tréninku, financování a zajišťování logistické podpory teroristických skupin sledujících stejné cíle

síla: může mít několik set až několik tisíc členů, slouží také jako ohnisko či zastřešení celosvětové sítě zahrnující řadu sunnitských islámských extremistických skupin jako jsou: Egyptský islámský džihád, někteří členové organizace al Gama at al- Islamiyya, Islámského hnutí Uzbekistánu či Harakat ul- Mujahidin

oblast činnosti: Al- Kaida má celosvětový dosah, buňky v mnoha zemích; zpevněna vazbami na sunnitské extremistické sítě; bin Ládin a jeho klíčoví velitelé sídlili v Afghánistánu, dnes je část z nich zatčena, místo pobytu ostatních včetně bin Ládina je neznámé, organizace v Afghánistánu také vlastnila dnes již zničené výcvikové tábory

vnější pomoc: Usáma bin Ládin, syn miliardářské saudsko-arabské rodiny zdědil 300 milionů USD, které používá k financování organizace; Al Kaida vlastní také výdělečné firmy, získává dary od stejně smýšlejících stoupenců a tuneluje fondy z darů muslimským charitativním organizacím

REVOLUČNÍ ORGANIZACE 17. LISTOPAD

popis: radikální levicová skupina založená roku 1975 a nazvaná podle studentského povstání v Řecku v listopadu 1973, které protestovalo proti militantnímu režimu; proti řecké vládě, proti USA, proti Turecku, proti NATO; angažovaná v odstranění amerických základen, odsunu tureckého vojska z Kypru a zpřetrhání řeckých závazků k NATO a EU

aktivity: hlavními útoky byly vraždy amerických úředníků a řeckých veřejných činitelů a bombové útoky v 80. letech; od roku 1990 rozšířila své cíle také na zařízení EU a zahraniční firmy investující v Řecku; posledním útokem byla vražda britského vyslance Stephena Saunderse v červnu 2000

síla: neznámá, předpokládá se, že malá

oblast činnosti: Atény, Řecko

vnější pomoc: žádná

REVOLUČNÍ LIDOVÝ BOJ ELA

popis: extremistická levicová skupina; vyvinula se z opozice proti militaristickéjuntě, která vládla v Řecku v letech 1967 až 1974; zformována v roce 1971; revoluční, antikapitalistická a antiimperialistická skupina, která vyhlásila opozici imperialistické nadvládě, vykořisťování a útlaku; silně protiamerická; žádá odsun amerických vojenských sil z Řecka

aktivity: od roku 1974 organizovala bombové útoky na řeckou vládu a ekonomické cíle stejně jako na americká vojenská a obchodní zařízení; v roce 1986 zintenzívnila útoky na řeckou vládu a její obchodní zájmy; útokem na utečenecké centrum v roce 1990 odhalila své skrýše zbraní a přímé kontakty na další řecké teroristické organizace včetně 1. května a Revoluční solidarity; v roce 1991 ELA a 1. květen prohlásily společnou zodpovědnost za více než 20 bombových útoků; řecká policie se domnívá, že existuje propojení mezi ELA a Revoluční organizací 17. listopad; ačkoli se ELA od ledna 1995 nedoznala k žádnému útoku, další skupiny přišly s podobným stylem práce; nejpravděpodobnějším následníkem se zdá být skupina Revoluční buňky

síla: neznámá

oblast činnosti: Řecko

vnější pomoc: v 80. letech získávala zbraně a další pomoc od mezinárodního teroristy Carlose; v současnosti žádní známí sponzoři

SVĚTLÁ STEZKA SL (Sandero Luminoso)

popis: bývalý universitní profesor Abimael Guzman založil SL koncem 60. let; na konci 80. let se SL stala jednou z nejkrutějších skupin na západní polokouli; od prvních ozbrojených akcí v roce 1980 zahynulo již přes 30 tisíc osob; jejím hlavním cílem je zničení všech existujících peruánských institucí a jejich nahrazení komunistickým rolnickým revolučním režimem; staví se na odpor také proti jakémukoli vlivu zahraničních vlád stejně jako proti ostatním latinskoamerickým guerillovým skupinám, zvláště proti Revolučnímu hnutí Tupac Umaru; v roce 2000 vládní úřady pokračovaly v zatýkání a soudním stíhání aktivních členů SL, včetně vůdce Jose Arcela Chiroquea, známého jako Ormeno

aktivity: organizovala všeobecné bombové útoky a selektivní vraždy, kladla bomby na zastupitelských úřadech různých států v Peru v roce 1990

síla: počet členů neznámý, odhadem 100 až 200 ozbrojených bojovníků, síla SL byla značně oslabena rozsáhlým zatýkáním členů

oblast činnosti: Peru, většina aktivit na venkově

vnější pomoc: žádná

B) Další teroristické skupiny

POKRAČUJÍCÍ IRA

popis: radikální teroristická frakční skupina; zformovaná v roce 1994 jako tajné ozbrojené křídlo Republikánské Sinn Fein (RSF) politické organizace oddané znovusjednocení Irska a vytlačení britských vojenských jednotek ze Severního Irska; vznikla poté, co IRA vyhlásila příměří v září 1994

aktivity: bombové útoky, vraždy, vydírání, krádeže; cíle zahrnují britské vojenské a severoirské bezpečnostní jednotky a severoirské paramilitantní skupiny; podniká také bombové útoky na civilní cíle v Severním Irsku; nemá možnost zaútočit mimo ostrov Irsko

síla: méně než 50 aktivistů jádra skupiny

oblast činnosti: Severní Irsko, Irská republika

vnější pomoc: podezřelá ze získávání finančních prostředků a zbraní od sympatizantů v USA; mohla získat zbraně a další materiál od balkánských spolupracovníků organizace Pravá IRA

ANTIFAŠISTICKÁ ODBOJOVÁ SKUPINA 1. ŘÍJNA GRAPO

popis: zformovaná v roce 1975 jako ozbrojené křídlo ilegální Komunistické strany Španělska; zastává svržení španělské vlády a její nahrazení marxisticko- leninistickým režimem; silně protiamerická; žádá odsunutí všech amerických vojenských sil ze španělského území, od roku 1975 zorganizovala několik útoků na americké cíle

aktivity: GRAPO zabila více než 80 osob a zranila přes 200 dalších; operace skupiny jsou zaměřeny spíše na způsobení materiálních škod a získání publicity než na zvyšování počtu obětí, ale teroristé podnikli také smrtelné bombové útoky a specifické vraždy

síla: neznámá, pravděpodobně méně než desítka aktivistů jádra skupiny, řada členů
GRAPO je momentálně ve španělských věznicích

oblast činnosti: Španělsko

vnější pomoc: žádná

IRSKÁ REPUBLIKÁNSKÁ ARMÁDA IRA

popis: teroristická skupina zformovaná v roce 1969 jako tajné ozbrojené křídlo Sinn Fein legálního politického hnutí usilujícího o odsunutí britských vojenských sil a sjednocení Irska; marxistická orientace; organizovaná v malých,úzce spojených buňkách pod vedením Armádní rady

aktivity: bombové útoky, vraždy, únosy, vydírání, pašování a krádeže; cíle zahrnovaly britské představitele, britské vojsko a policii v Severním Irsku a severoirské paramilitantní skupiny; bombové útoky byly vedeny proti nádražím, stanicím metra a nákupním centrům v Anglii stejně jako proti britským policejním cílům v Severním Irsku a vojenským zařízením v Evropě; IRA dodržuje příměří od července 1997, předchozí příměří od 1.9.1994 do února 1996

síla: několik set členů, několik tisíc sympatizantů i přes přechod některých k frakčním skupinám

oblast činnosti: Severní Irsko, Irská republika, Velká Británie, Evropa

vnější pomoc: v minulosti získávala pomoc od rozličných skupin a zemí, trénink a zbraně od Libye a Palestinské osvobozenecké organizace; podezřelá ze získávání financí , zbraní a dalšího materiálu od sympatizantů v USA; podobnost operací naznačuje styky se španělskou ETA

LOAJALISTÉ LVF (Loyalist Volunteer Force)

popis: teroristická skupina založená roku 1996 jako frakce hlavního proudu loajalistické Ulster Volunteer Force (UVF); nevyvolávala publicitu až do února 1997; složena především ze stoupenců tvrdé linie UVF, kteří se snaží zabránit politickému vyrovnání s irskými nacionalisty v Severním Irsku prostřednictvím útoků na katolické politiky, civilisty a protestantské politiky, kteří schvalují severoirský mírový proces; od 15. 5. 1998 dodržuje příměří; LVF odevzdala malou ale důležitou část zbraní v prosinci 1998, ale toto gesto víckrát nezopakovala a v roce 2000 vyhrožovala pokračováním v zabíjení katolíků

aktivity: bombové útoky; útoky LVF byly často velmi brutální- skupina zavraždila řadu katolíků bez jakéhokoli politického či teroristického spojení, včetně osmnáctileté katolické dívky, protože měla protestantského přítele; skupina vedla také několik úspěšných útoků proti irským cílům v irských příhraničních městech

síla: přibližně 150 aktivistů

oblast činnostI: Severní Irsko, Irská republika

vnější pomoc: žádná

ORANŽŠTÍ DOBROVOLNÍCI OV (Orange Volunteers)

popis: teroristická skupina složená především z nespokojených loajalistických extremistů, kteří se odtrhli od skupin dodržujících příměří; OV se snaží zabránit politickému vyrovnání s irskými nacionalisty prostřednictvím útoků na katolické civilní cíle v Severním Irsku

aktivity: OV vyhlásila v roce 2000 příměří, ale skupina je schopna bombových útoků, žhářství, bití či loupeží

síla: do 20 členů jádra skupiny, někteří z nich jsou zkušení teroristé, taktici a výrobci bomb

oblast činnosti: Severní Irsko

vnější pomoc: žádná

PRAVÁ IRA RIRA (Real IRA), také jako True IRA

popis: zformovaná v únoru a březnu 1998 jako tajné ozbrojené křídlo 32- County Sovereignty Movement politické nátlakové skupiny usilující o odsunutí britských vojenských sil ze Severního Irska a sjednocení Irska; hnutí 32- County Sovereignty se postavilo proti Mitchellovým principům demokracie a nenásilí přijatých SinnFein v září 1997; byla také proti pozměňovacímu návrhu 2. a 3. článku Irské ústavy, které uplatňují právo na Severní Irsko; hnutí vede Mickey McKevitt

aktivity: bombové útoky, vraždy, pašování, vydírání a krádeže; mnoho členů RIRA je bývalými členy IRA, kteří odmítli příměří a přinesli do RIRA zkušenosti s teroristickou taktikou a výrobou bomb; cíle zahrnují britskou armádu a policii v Severním Irsku a severoirské civilní cíle; několik neúspěšných bombových útoků v Anglii; přihlásila se k zodpovědnosti za automobilový bombový útok v Omaghu 15. srpna 1998, který zabil 29 osob a 220 zranil; skupina následně vyhlásila příměří, ale počátkem roku 2000 obnovila útoky v Severním Irsku i Anglii, které zahrnují bombový útok na Hammersmith Bridge útok na centrálu MI 6 v Londýně

síla: 150 až 200 aktivistů, možná limitovaná podpora od extremistů IRA nespokojených s příměřím a dalších republikánských příznivců

oblast činnosti: Severní Irsko, Irská republika, Velká Británie

vnější pomoc: podezřelá ze získávání financí od sympatizantů v USA; podle zpráv tisku nakoupila na Balkáně sofistikované zbraně

PROTI TERORISTICKÁ OPATŘENÍ

Příklady mezinárodní spolupráce v boji proti terorismu:

Mezinárodní terorismus v posledních desetiletích dosáhl kvalitativního posunu ve vytváření mezinárodně propojených struktur. Mezinárodní společenství se již několik desetiletí víceméně úspěšně snaží spojit své síly v boji proti tomuto fenoménu. To byl také hlavní důvod, proč OSN od 60. let přijala řadu úmluv, které umož-nily podstatně zdokonalit mezinárodní spolupráci v této oblasti tím, že určily její legislativní rámec. Až dosud bylo přijato 11 hlavních mezinárodních konvencí, které vymezily zodpovědnost a závazky jednotlivých států a přispěly tak k vyšší koordinaci spolupráce. Většina těchto konvencí byla podepsána a následně ratifikována také vládami Československa resp. České republiky. ČR není smluvní stranou jen v případě Mezinárodní úmluvy o potlačování teroristických bombových útoků. Úmluvy OSN využívají zásady mezinárodního práva a zavádějí požadavek stíhat nebo vydávat obviněné teroristy.

PŘEHLED NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH MEZINÁRODNÍCH KONVENCÍ

• Úmluva o trestných činech a některých jiných činech spáchaných na palubě civilních letadel (Tokio, 14.9.1963)
• Úmluva o potlačení protiprávního zmocnění se letadel (Haag, 16.12.1970)
• Úmluva o potlačení protiprávních činů proti bezpečnosti civilního letectví (Montreal, 23.9.1971)
• Úmluva o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců (New York, 14.12.1973)
• Úmluva o fyzické ochraně jaderného materiálu (Vídeň, 26.10.1979)
• Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí (New York, 17.12.1979)
• Protokol pro potlačování nezákonných aktů násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu provozu (Montreal, 24.2.1988 dodatek a rozšíření Montrealské úmluvy z roku 1971)
• Úmluva o zamezení nezákonných aktů proti bezpečnosti námořní dopravy (Řím, 10.3.1988)
• Protokol o stíhání nezákonných aktů proti bezpečnosti plovoucích plošin v pevninské mělčině (Řím, 10.3.1988)
• Úmluva o označování plastických trhavin pro účely jejich identifikace (Montreal, 1.3.1991)
• Mezinárodní úmluva o potlačování teroristických útoků (New York 15. 12.1997)

SPOLUPRÁCE NA ÚROVNI STÁTŮ G 8

Státy G 8 se zaměřují na spolupráci proti teroristickým aktivitám od roku 1978. Experti z těchto zemí si vyměňují informace, diskutují o slabých místech mezinárodních teroristických dohod a zvažují možné způsoby zdokonalení spolupráce k omezení vyzbrojování teroristů a jejich volného pohybu. Na setkání ministrů vnitra G 8 v prosinci 1995 v Ottawě byl přijat Akční plán, založený na doporučeních expertů na terorismus. Tento plán předpokládá přijetí opatření zaměřených na prevenci a vyšetřování teroristických aktivit. V květnu 1998 se ministři zahraničních věcí G 8 sešli v Birminghamu a potvrdili svůj zájem na společném boji proti terorismu ve všech jeho formách. Vyslovili se proti jakýmkoli ústupkům vůči teroristům a pro zkvalitnění mezinárodní spolupráce. Identifikovali 4 základní oblasti pro další společný postup:

1. zabránit financování terorismu ve státech G 8
2. v žádném případě neustupovat požadavkům teroristů, neplatit výkupné
3. zabránit teroristům v přístupu ke zbraním a výbušninám
4. posílit bezpečnost letecké dopravy

ZPRAVODAJSKÉ SLUŽBY

Zpravodajské služby hrají významnou úlohu v oblasti prevence terorismu. Získávají a analyzují informace o záměrech a pohybech teroristických organizací, skupin a jednotlivců.

1. USA
   • Central Intelligence Agency (CIA)
   • Federal Bureau of Investigation (FBI)
   • National Security Agency (NSA)
   • Defense Intelligence Agency (DIA)
   • National Imagery and Mapping Agency (NIMA)
2. Kanada
   • Canadian Security Intelligence Service (CSIS)
   • Royal Canadian Mounted Police (RCMP)
3. Německo
   • Bundesamt fuer Verfassungsschutz (BfV)
4. Portugalsko
   • Servico de Informacoes de Seguranca (SIS)
5. Španělsko
   • Centro Superior de Informacion de la Defensa (CESID)
6. Velká Británie
   • Government Communications Headquarters (GCHQ)
   • Military Intelligence 5 (MI 5)
   • Security Service (SS)
   • Military Intelligence 6 (MI 6)
   • Secret Intelligence Service (SIS)

STÁTY SPONZORUJÍCÍ TERORISMUS

Irán, Irák, Sýrie, Libye, Kuba, Severní Korea a Súdán jsou USA pokládány za státy sponzorující terorismus. Severní Koreu, Irán a Irák označil počátkem roku 2002 prezident USA George Bush za "Osu zla".

Irán - poskytuje pomoc řadě teroristických skupin včetně Libanonského Hizballahu, organizace Hamas a Palestinský islámský džihád, které se snaží zmařit mírová jednání na Středním východě

Irák - poskytuje útočiště, zbraně a ochranu řadě palestinských teroristických skupin

Severní Korea - ukrývá několik únosců letadla Japonských aerolinií ze 70. let, udržuje kontakty na další teroristické organizace

BUDOUCNOST GLOBÁLNÍ TRENDY DO ROKU 2015

Státy se špatnou vládou, etnickými, kulturními či náboženskými konflikty a slabou ekonomikou se stanou ideální oblastí pro vznik teroristických skupin, které se budou napojovat na mezinárodní sítě za účelem získání podpory. Bude pokračovat trend přesunu od státem sponzorovaného terorismu směrem k nezávislým skupinám spojeným mezinárodní sítí. Některé ze států, které dnes podporují terorismus upustí od jeho sponzorování například v důsledku změny vlády.

Teroristé směřují k vyššímu využití informačních technologií ke zlepšení komunikace, rekrutování nových členů a sympatizantů či k tzv. informačnímu terorismu (nabourávání internetových stránek a řídících systémů). Pravděpodobné je také častější zneužívání chemických, biologických a jaderných zbraní ve snaze dosáhnout co nejvyššího počtu obětí.

STRUČNÝ PŘEHLED TERORISTICKÝCH ORGANIZACÍ

Dálný východ

1. Filipíny
   • April 6 Liberation Movement
   • Moro Liberation National Front
   • Kabataang Makabyang
2. Indonésie
   • Gerakin Aceh Merdeka
   • Kommando Djihad
   • Geraken September Tigapulah
3. Japonsko
   • Aso Unified Army
   • Red Army (Sekigun)
   • Kukumaru
4. Thajsko
   • Asia 88
   • Free Thai Army
   • Red Guard
   • Phak Mai

Střední východ

1. Irán
   • Araya
   • Bahai Faith
   • Forghan
   • Hizballáh
   • Islamic Jihad
   • Mudžahidín-e-Chalk
   • Kurdish Sunni Moslem Movement
2. Irák
   • Al-Daawa
   • Bassock
   • Disident Baathists
   • Kurdish Democraic Party
   • Patriotic Union fo Kurdistan
   • Unified Kurdistan Socialist Party
3. Izrael
   • Abu Nidal organization
   • Al-Asifa
   • Al-Fatah
   • Black June Organization
   • Black September Group
   • Palestine Liberation Front
   • Saiqa
4. Libanon
   • Al Amal
   • Druse Progresive Socialist Party
   • Hizballah
   • Islamic Amal
   • Maronite League
   • Pink Panther Militia
   • Tanzim
5. Turecko
   • Armenian Secret army for the Liberation of Armenia
   • Marxist-Leninist Armed Propaganda Unit - MLAPU

Afrika

1. Alžírsko
   • Front de Liberacion Nationale - FLN
   • Organization de l`Armee Secrete - OAS
2. Angola
   • Frente Nacional de Libertacao de Angola - FNLA
   • Uniao National para a Independencia Total de Angola - UNITA
3. Egypt
   • Al-Djihad
   • Egyptian National Front
   • Muslim Brotherhood
4. Jihoafrická republika
   • Afriacan National Congress
   • Wit kommando
5. Lybie
   • Lybian Baathist Party
   • Red October
   • Warriors for Imam Moussa Sadr
6. Sudán
   • Anya Nya
   • Sudan African National Union - SANU

Evropa

1. Belgie
   • Julien Lahaut Brigad
   • Revenge and Freedom
2. Francie
   • Action Directe - AD
   • Action for the rebirth of Corsica - ARC
   • Action Front for the Liberation of the Baltic Countries
   • Andreas Baader Commando
   • Association of Corsican Patriots - APC
   • Autonomus Intervention Collective Against the Zionist Presence in France
   • Avengers
   • Basque justice- EZ
   • Breton Fight - AB
   • Communist Youth Movement, Marxist-Leninst - UJC-ML
   • Corsican Revolutionary Action ARC
   • Corsican Peasant Front for Liberation - FPCL
   • Delta
   • Enbata Galerne
   • Charles Martel Club
   • International Solidarity
   • Jewish Self-Defence Front
3. Itálie
   • Armed Communist Formations
   • Armed Proletarian Nuclei - NAP
   • Armed Revolutionary Nuclei - NAR
   • Brigate Rosse - BR
   • Mussolini Action Squads - SAM
   • Prime Linea - PL
   • Red Guerilla
   • Revolutionary Action Group
4. Jugoslávie (bývalá)
   • Borci za slobodu Hrvatsku
   • Hrvatski narodni otpor
   • Svetska liga Hrvatske Omladine
   • Young Croatian Republican Army
5. Kypr
   • Ethniki Organosis Kyprion Agoniston
   • Ethniki Parataxis
6. Nizozemsko
   • Red Bigades
   • Red Resistance Front - RVF
   • Rode Hulp - RH
   • Rode Jeugd - RJ
7. Portugalsko
   • Action Group for Communism
   • Front for Liberation of the Azores - FLA
   • Front for Liberation of the Madeira
8. Řecko
   • Aftonomos Antistasi
   • Epanastatiki Laikos Agonas - ELA
   • Galazios Toxotis
9. Německo
   • German Emire Party
   • Guerilla Diffusa
   • Rote Armee Fraktion
   • Schwarze Hilfe
10. Španělsko
    • Euskadi ta Askatasuna - ETA
    • Fuerza Nueva - FN
    • Guerrillos de Cristo Rey
    • Terra Lluira - TL
11. Velká Británie/Irsko
    • Angry Brigade
    • Free Wales Army
    • Irish Freedom Fighters
    • Irish National Liberation Party - INLA
    • Irish Republican Army - IRA (+příbuzné IRA)
    • Sinn Fein
    • Young Militants

Jižní Asie

1. Bangladéš
   • Dal Khalsa
   • Dalit Panthers
   • Mukti Bahini
   • Naga Federal Army - NFA
   • Anand Marg
   • Shanti Bahini
   • Amra Bengali
2. Pákistán
   • Al-Zulfikar
   • Parari
   • Pakistan Liberation Army
3. Srí-Lanka
   • Liberation Tigers of Tamil Eelam
   • Janatha Vimukthi Peramuna

Latinská Amerika

1. Argentina
   • Armed Peronist Forces - FAO
   • Montoneros
   • Guerill Army
   • Red Brigades of Worker Power
2. Brazílie
   • Armed Revolutionary Vanguard
   • Groups of 11
   • Popular Action
3. Chile
   • White Guard
   • Movement of the Revolutionary left
4. Kolumbie
   • Marxist-Leninist Action
   • United Front for Revolutionary Action
5. Nikaragua
   • Sandinistga National Liberation Front
6. Peru
   • Kondor
   • Tupac Amaru

Severni Amerika

1. Kanada
   • Front de Liberacion du Quebec - FLQ
2. USA
   • Black Panthers Party
   • Jewish Defence League
   • Ku Klux Klan - KKK
   • Omega 7
   • Venceremons

 

---