Military Grid Reference System (WGS 84)

Systém vyjádření polohy objektu (bodu) v nepolárních oblastech, standardní pro mapy NATO, se nazývá MGRS (Military Grid Reference System). Tento vojenský hlásný systém využívá zeměpisné geodetické WGS-84 (World Geodetic System 1984) a rovinné UTM (Universal Transverse Mercator) zobrazení

Zobrazení UTM (Universal Transverse Mercator), je název vlastního kartografického zobrazení. Toto zobrazení využívá jako referenční plochu Hayfordův elipsoid.
Problematika vyjádření polohy na Zemi, resp. definování geodetického systému, ve kterém lze polohu na Zemi vyjádřit je poměrně složitá úloha. Je to dáno tím, že Země, jak bychom si přáli, není kulatá, ale její fyzikální tvar se vlivem odstředivé a gravitační deformuje. Skutečný fyzikální tvar Země tedy není koule, ale geoid, jehož tvar lze matematicky jen velmi obtížně definovat. Geoid není rovněž vhodný, jako vztažná výpočetní plocha pro definici geodetického systému. Pro náhradu geoidu se jako nejvhodnější těleso hodí rotační elipsoid, který je dán dvěma základními parametry, a to délkou hlavní a vedlejší poloosy. (velká poloosa a = 6 378 388 m, zploštění i = 297)

HAYFORDOVA ELIPSOIDA

Tento Hayfordův elipsoid je rozdělen na 60 poledníkových pásů. Uvedené kartografické zobrazení každý pás samostatně zobrazí do roviny tak, že obrazem rovníku a osového poledníku je dvojice kolmých přímek. Přitom je zkreslení osového poledníku mp = 0,999 6. Obrazy ostatních poledníků a rovnoběžek příslušného pásu jsou obecné křivky. Každý zobrazený poledníkový pás má vlastní soustavu pravoúhlých rovinných souřadnic s počátkem v průsečíku obrazu rovníku (osa E-east) s obrazem osového poledníku příslušného pásu (osa N-north). Zavedení hlásného systému sjednotilo těchto 60 samostatných rovinných souřadnicových soustav a dosáhlo tak jednoznačnosti identifikace polohy objektu kdekoli na Zemi.

HLÁSNÝ SYSTÉM POLOHY MGRS

ROZDĚLENÍ NA ZÓNY

HLÁSNÝ SYSTÉM UTM - GLOBÁLNÍ

Při zobrazení zemského povrchu do roviny pomocí UTM (Universal Transverse Mercator) je podobně jako u Gaussova zobrazení zemský povrch rozdělen na 60 poledníkových pásů. ČR leží v pásu 33 a 34.

HLÁSNÝ SYSTÉM UTM - EVROPA

Základním prvkem hlásného systému je tzv. zóna (sférický čtyřúhelník referenčního elipsoidu) kterou označujeme číslem a písmenem – Sférické čtyřúhelníky mají rozměry 6° x 8°, resp. 6° x 12° a vzniknou rozdělením zemského povrchu na 60 šestistupňových pásů označených číslem 1 až 60 od poledníku s délkou 180° směrem na východ a ve směru rovnoběžek na 19 vrstev o výšce 8°a 1 vrstvu o šířce 12°, a to od rovnoběžky 80° jižní šířky do rovnoběžky 84° severní šířky. Tak je zemský povrch rozdělen na 60 x 20 sférických čtyřúhelníků (ve skutečnosti vzhledem k nepravidelnosti dělení oblasti Špicberků je sférických čtyřúhelníků o 3 méně). Každé zóně je přiřazen hlásným systémem kód.
První složka kódu je číslo zobrazeného poledníkového pásu od 1 do 60. Pásy se číslují od obrazu poledníku 180° západní délky, kdy v algoritmu uvažujeme –180°, směrem na východ. Druhá složka kódu je písmeno anglické abecedy C až X (písmena I a O jsou vynechána, aby nedošlo k záměně s číslicemi), které označuje vrstvu (vrstvy se značí od obrazu rovnoběžky 80° jižní šířky směrem na sever). Každá zóna je tedy kódem jednoznačně identifikovatelná.

ROZDĚLENÍ ZÓN NA 100KM ČTVERCE

Hlásnou síť dále tvoří čtverce o straně 100 x 100 km. Každý zobrazený poledníkový pás je rozdělen systémem rovnoběžných čar s obrazem rovníku a příslušného osového poledníku (tj. s osou N a osou E). Obraz poledníkového pásu tedy pokrývá čtvercová síť.

ROZDĚLENÍ ZÓN NA 100KM ČTVERCE - EVROPA

V oblasti rovníku, vzhledem k šířce šestistupňového poledníkového pásu (668 km), takto vznikne šest úplných čtverců a na každém okraji pásu jeden neúplný čtverec, který má šířku 34 km. Se zužováním obrazů poledníkových pásů směrem k pólům se snižuje počet úplných čtverců a mění šířka okrajových čtverců. Každý čtverec (úplný i neúplný) se označuje dvěma písmeny, z nichž první písmeno označuje sloupec (sloupce se značí od obrazu poledníku 180° směrem na východ) čtvercové sítě, druhé písmeno označuje vrstvu (řádky se označují od obrazu rovníku směrem na sever a od obrazu rovníku směrem na jih), na níž se příslušný čtverec v rámci čtvercové sítě vyskytuje.

Sloupcům (včetně neúplných) jsou přidělena písmena anglické abecedy A až Z (bez I a O aby se nepletla s číslicemi). Po písmenu Z se abeceda opakuje. Pro označení vrstev je využito písmen A až V (bez I a O). Po písmenu V se abeceda opakuje. U lichých poledníkových pásů začíná první vrstva od rovníku písmenem A, u sudých písmenem F.

Souřadnice bodu ve 100 x 100km čtverci udávána čísly.

• První polovina zápisu udává vzdálenost bodu ve vodorovném směru (souřadnice E) od západní svislé strany 100km čtverce.
• Druhá polovina zápisu udává vzdálenost bodu ve svislém směru (souřadnice N) od jižní vodorovné strany 100km čtverce.

Počet číslic udává přesnost souřadnic bodu:

• 4 číslice = souřadnice s přesností 1 000 m.
• 6 číslic = souřadnice s přesností 100 m.
• 8 číslic = souřadnice s přesností 10 m.
• 10 číslic = souřadnice s přesností 1 m.

	33	označení polednikového pásu (v tomto se nacházi Česká republika)
	U	označení vrstvy zóny polednikového pásu
	XQ	označení daného 100km čtverce (X - sloupec, Q - vrstva)
	0042	první polovina posloupnosti číslic udává pravoúhlé souřadnici od osy X, tedy vzdálenost bodu od západní svislé strany 100km čtverce a to 00km 420m
	1672	druhá polovina posloupnosti číslic udává pravoúhlé souřadnici od osy Y, tedy vzdálenost bodu od jižní vodorovné strany 100km čtverce a to 16km 720m

 

---