PLAVÁNÍ V ODĚVU ZA ZTÍŽENÝCH PODMÍNEK

Plavání v oděvu je významná praktická dovednost, využitelná v řadě vojenských činností ve vodě. Vodou nasáklý, ztěžklý oděv omezuje plavecké pohyby vojáka, výrazně zhoršuje podmínky nadnášení jeho těla, snižuje rychlost plavání. I dobrý plavec nepřipravený na tuto skutečnost, např. při náhlém pádu do vody, se může dostat do situace vlastního ohrožení.

Při plavání v oděvu se volí plavecké způsoby bez vynořování paží z vody (prsa, bok, znak sounož). Při výcviku se zdůrazňují klidné plavecké pohyby, je nutné šetřit silami a často i plavat bezhlučně.

1. aby oděv při plavání překážel co nejméně, je nutné před vstupem do vody jej přizpůsobit: pozapínat kapsy s obsahem. Kapsy bez obsahu pokud možno obrátit naruby, zout boty a upevnit je, nejlépe na batoh nebo pod řemení na zádech v úrovni ramen, podrážkami nahoru
2. obuv nezavěšovat kolem krku
3. obtížnost plavání v oděvu, omezuje jeho použití jen na nezbytné situace, kdy zpravidla nečekaný pobyt ve vodě bude krátkodobý, s nadějí na co nejrychlejší dosažení bezpečného místa
4. ve většině situací je výhodnější vstoupit do vody bez oděvu a svlékat se ve vodě jen nebylo-li to možné předem

SVLÉKÁNÍ VE VODĚ

Při svlékání ve vodě je třeba zachovat rozvahu a svlékat se klidnými pohyby. Svlékání probíhá bez zbytečného vynořování končetin z vody. Dbá se na to, aby svlékaná část těle byla pod hladinou, protože mokrý oděv nad vodou okamžitě přilne a jeho svléknutí je potom mnohem obtížnější. Naopak, voda zejména proudící, nebo vhodné pohyby plavce, vyklouznutí ze šatů usnadňují. Voják se zbavuje oděvu zpravidla podle míry „obtěžování“ při pohybu ve vodě. Nerespektování zásad pro svlékání oděvu ve vodě může tuto činnost výrazně zkomplikovat, nebo i znemožnit. Nejvýhodnější pořadí a postup svlékání zpravidla je:

1. rozepnout kabát (sako, blůzu, bundu …), otočit se naznak, paže směřují ke dnu a potřásáním ramen se současnými hnacími pohyby nohou jej vysvléci (k tomu pomáhá tíha mokrého oděvu i plaváním vznikající proud)
2. po vydatném nádechu ponořit obličej, nad hladinou zůstávají jen záda a v hlubokém předklonu pod hladinou rozvázat tkanice na botách (uvolnit zipy, přezky aj.) a vyzout je (při malé trénovanosti v zadržení dechu, zouvat boty po jedné a mezitím se vždy znovu nadechnout)
3. rozepnout knoflíky u kalhot (zipy, přezky, opasky), obrátit se na záda a kraulovými pohyby nohou z nich „vyplavat“, v tekoucí vodě využít přirozeného proudu
4. košili rozepnout včetně rukávů a vpředu ji vyhrnout nahoru, potopit se hlavou tak, aby se voda dostala pod látku a v tom okamžiku ji oběma rukama přetáhnout přes hlavu, poté vyšlápnout vodu, aby se hlava vynořila a přitom pod vodou stáhnout košili z paží – tento postup je vhodný pro těsný kus oděvu
5. volná košile se svlékne jedním pohybem, uchopením dole zkříženýma rukama (pravá vlevo dole a levá vpravo dole) a při potopení se přetáhne přes hlavu (lze se tak zbavit i nátělníku, trika apod.)

Svlečené součástky se odkládají na člun, plovák, vor apod., je-li to možné i na břeh. V ohrožení života se oděv odhazuje. Při vyhazování šatu na břeh je třeba mohutně vyšlápnout vodu, aby se trup dostal pokud možno co nejvíce nad hladinu. Součástky oděvu se odhazují na břeh způsobem podobným vrhu koulí. To je důvodem, že se v tomto případě většinou mění pořadí svlékání oděvních součástek tak, aby se nejdříve obnažila horní část těla. „Vrh oděvem“ je snazší, odlehčí-li se oděv zkroucením jako při ždímání a odstraní se tak část vody.